Charles Dickens

Malý, hubený chlapec se sklání nad dřevěným stolem, upatlaným od lepidla. Drobnými, ještě dětskými prstíky lepí štítky na krabičky s leštidlem. Deset hodin denně, šest dní v týdnu. Chlapců, jako je on, je tu několik. Někteří z nich jsou úplní sirotci, nucení postarat se sami o sebe. Jiní, stejně jako on, pamatují lepší časy. Ještě před třemi lety žil Charles v pěkném domě, měl soukromé učitele a celé hodiny si mohl hrát, číst nebo pobíhat venku. Pak byl jeho otec přeložen do Londýna a přišly problémy. Rodina se rozrůstala a otcův příjem nestačil na pokrytí všech výdajů. Dostal se do dluhů a následně do vězení pro dlužníky. Maminka zůstala sama s pěti dětmi a bez prostředků. Školní lavici tak musel Charles vyměnit za špinavou, zchátralou tovární budovu prolezlou hnilobou a plísní, kde se to krysami jen hemžilo. Nesnášel to tam. Jedinou útěchou mu bylo vědomí, že to není navždy. Udělá vše pro to, aby se odsud dostal. Při monotónní práci si v duchu vymýšlel příběhy, které ve vzácných chvílích volna poctivě zapisoval do zápisníku.

Tohle není scéna z románu, ale skutečné dětství Charlese Dickense. Právě tato zkušenost významně ovlivnila jeho tvorbu.

Dětství a mládí

Charles John Huffam Dickens se narodil 7. února 1812 v Portsmouthu, do rodiny úředníka námořního platového úřadu Johna Dickense a jeho ženy Elizabeth, jako druhý z osmi dětí.

První roky prožil v domě na adrese 1 Mile End Terrace (dnes 393 Commercial Road), kde dnes sídlí Muzeum Charlese Dickense.

Když mu byly tři roky, byl jeho otec přeložen zpět do Londýna. Po čase se rodina usadila v domě na adrese 2 Ordnance Terrace v Chathamu v Kentu, kde žili až do Charlesových jedenácti let.

Toto období patřilo k nejšťastnějším v jeho životě. Měl soukromé učitele, rád četl, navštěvoval divadla a již v devíti letech napsal svou první hru pro domácí loutkové divadlo – tragédii Misnar, indický sultán.

Finanční situace rodiny se však brzy zhoršila. V roce 1822 byl Charlesův otec přeložen zpět do Londýna. Jeho příjem nebyl takový, aby všechny uživil. Dostal se do dluhů a v roce 1824 do vězení pro dlužníky.

Dvanáctiletý Charles musel opustit školu a začít pracovat, aby pomohl matce a sourozencům. Získal místo v továrně na leštidlo na boty, kde v otřesných podmínkách pracoval deset hodin denně za šest šilinků týdně.

Po otcově propuštění z vězení se situace rodiny na krátký čas zlepšila a Charles se mohl zase vrátit do školy.

Zajímavým, a poněkud smutným faktem je, že jeho matka byla proti tomu, aby práci v továrně opustil. To jí Charles podle svých slov nikdy neodpustil.

Školu ovšem nenavštěvoval dlouho. Otec se opět dostal do dluhů a kvůli neplacení nájemného dokonce přišli o bydlení. V patnácti letech tak Charles definitivně studia opustil.

Našel si práci jako poslíček v advokátní kanceláři, později se vypracoval na písaře. Zkušenosti, které zde získal, později využil jako reportér na volné noze při psaní reportáží ze soudních síní.

V roce 1830 se zamiloval do Marie Beadnellové. Její rodiče však s tímto vztahem nesouhlasili, poslali ji na studia do Paříže a tím vztah ukončili. Charles nesl rozchod těžce a dlouho se s ním smiřoval. Traduje se, že Mary se stala předlohou pro postavu Dory v jeho románu David Copperfield.

Zhruba od roku 1832 pracoval pro list Morning Chronicle jako parlamentní zpravodaj. Cestoval po celé zemi a informoval o volebních kampaních.

Ve volných chvílích se věnoval psaní a divadlu, které ho přitahovalo. Měl mimořádný cit pro napodobování. Stal se jedním z prvních členů Garrick klubu, soukromého pánského klubu založeného roku 1831 v Londýně, kde se scházeli převážně herci, spisovatelé a další osobnosti z oblasti kultury.

Zrození spisovatele

Od roku 1833 vydával pod pseudonymem Boz krátké povídky a črty, které si rychle získaly oblibu čtenářů.

Zlomovým se v jeho kariéře i v osobním životě stal rok 1836. Vydal své črty knižně a následně přišla nabídka od nakladatele, aby dodal text k ilustracím Roberta Seymoura – a zrodila se Kronika Pickwickova klubu.

V dubnu se oženil s půvabnou Catherine Hogarthovou, dcerou uznávaného novináře George Hogartha.

Ke konci roku přijal pozici redaktora nového časopisu Bentley's Miscellany a začal pracovat na románu Oliver Twist.

V letech 1837–1839 žili manželé Dickensovi v domě na Doughty Street 48, kde dnes sídlí další z Muzeí Charlese Dickense. Byla to léta mimořádně plodná. Během prvních tří let manželství se jim narodily tři děti – Charles, Mary a Catherine.

Dickens dokončil Olivera Twista, začal vydávat Nicholase Nicklebyho a pracovat na románu Starožitníkův krám, který vyšel v roce 1841. V témže roce vyšel i jeho první historický román Barnabáš Rudge.

Početná rodina Dickensových se rozrostla o dalšího člena – syna Waltera.

Charles Dickens jako hvězda globálního významu

Dickens se svou tvorbou proslavil nejen v Evropě, ale i v Americe. Stal se skutečně globální hvězdou – a to v době, kdy telegraf byl novinkou.

První cestu do Spojených států uskutečnil v roce 1842. Své dojmy popsal v cestopise Americké poznámky, kde odsoudil otroctví.

Díky své traumatizující zkušenosti z dětství se intenzivně věnoval sociálně-ekonomickým otázkám a snažil o zlepšení pracovních i životních podmínek chudých lidí. Ve své tvorbě se hodně inspiroval lidmi, se kterými se během svého života potkal. Postavy z jeho knih mají často předobraz ve skutečných lidech.

Po svém návratu do Anglie začal pracovat na sérii svých vánočních povídek. Nejznámější z nich je Vánoční koleda, která poprvé vyšla v roce 1843. Příběh o lakotném Ebenezeru Scroogeovi, kterého na Štědrý den navštíví duch zesnulého společníka a duchové minulých, současných i budoucích Vánoc, patří k nejslavnějším dílům světové literatury.

Inspiroval se mimo jiné i návštěvou Field Lane Ragged School, organizace poskytující bezplatné vzdělávání dětem z chudých londýnských rodin.

Dickens ve Vánoční koledě kladl důraz na vánoční tradice, jako jsou rodinná setkání, slavnostní atmosféra, koledy a výrazně tak přispěl k obnovení radosti z Vánoc. Ostatně měl z čeho čerpat, jeho rodina se v roce 1844 rozrostla o syna Francise a hned následující rok o syna Alfreda.

V následujících letech Dickens cestoval po Evropě, například do Itálie nebo Švýcarska, kde začal pracovat na díle Dombey a syn.

Charitativní činnost

Častým námětem jeho románů je tragický osud chudých dětí. On sám tomuto osudu unikl, a proto se snažil svou slávu i peníze využívat pro pomoc potřebným. Pořádal sbírky pro chudé děti, silně kritizoval nedostatečnou sociální politiku a pracovní podmínky dělníků. Snažil se tato témata protlačit i do politických kruhů.

V roce 1847 spolu s Angelou Burdet-Coutts založil například dům Urania Cottage, který poskytoval zázemí a vzdělání pro ženy, které se ocitly na okraji společnosti.

Financoval dětskou nemocnici, která poskytovala zdravotní péči dětem z chudých poměrů. Sám byl v té době již mnohonásobným otcem, v roce 1847 se Dickensovým narodilo již sedmé dítě – syn Sydney.

Se svými dětmi měl, podle všeho, hezký vztah a snažil se, aby měly lepší dětství, než jaké měl on sám.

V roce 1849 začal psát Davida Copperfielda, který jako všechny předchozí romány vycházel na pokračování. Téhož roku se narodil další syn Henry.

Ellen

Od roku 1851 žil s rodinou v londýnském Tavistock House, kde napsal Ponurý dům, Těžké časy a Malou Dorritku.

Spolupracoval také s romanopiscem a dramatikem Wilkiem Collinsem a věnoval se amatérskému divadlu.

V osobním životě prožil tragédii, když ve věku osmi měsíců zemřela jeho malá dcerka Dora. Rok po Dořině smrti se narodil Edward.

V roce 1856 koupil Gad’s Hill Place, krásný venkovský dům u Rochesteru, o kterém snil už jako malý chlapec.

Spolu s Wilkie Collinsem napsal hru Zmrzlá propast. Při jejím inscenování se pětačtyřicetiletý Dickens zamiloval do osmnáctileté herečky Ellen Ternanové.

Manželství s Catherine, které již delší dobu procházelo krizí, nakonec skončilo rozchodem. O důvodech rozpadu manželství i povaze vztahu s Ellen Ternanovou můžeme pouze spekulovat.

Dickens vztah veřejně nekomentoval a veškerá korespondence mezi ním a Ellen byla zničena. Jediným nesporným faktem je skutečnost, že na Ellen pamatoval i ve své závěti.

Po rozchodu s manželkou absolvoval Dickens spoustu turné po Anglii, cestoval i po Evropě. Napsal další dva romány – Příběh dvou měst a Nadějné vyhlídky.

Závěr života

V roce 1867 podnikl druhé čtenářské turné do Spojených států. Během čtyř měsíců absolvoval 76 čtení.

V dubnu 1868 se vrátil do Anglie s podlomeným zdravím, pravděpodobně prodělal svou první mrtvici. Přesto uspořádal ještě poslední, rozlučkové turné. Naposledy předčítal 15. března 1870 v Londýně.

Dne 8. června 1870 při práci na románu Záhada Edwina Drooda ho postihl další záchvat mrtvice. Zemřel ve svém domě Gad’s Hill Place následující den ve věku 58 let.

Díky svému mimořádnému talentu, houževnatosti a odhodlání se stal jedním z nejvýznamnějších spisovatelů. Jeho díla inspirují dodnes.

Zajímavosti

Literární i herecký talent zdědili i jeho potomci. Najdeme mezi nimi publicisty, spisovatele i herce.

Z nejmladší generace lze zmínit například Lucindu Anne Dickens Hawksley (nar. 1977) – autorku biografií a cestopisů, herce Briana A. Forstera (nar. 1960) nebo herce Harryho Charlese Salusbury Lloyda (nar. 1983), který ztvárnil Adolfa Opálku ve filmu Antropoid z roku 2016.

V rodokmenu Charlese Dickense lze najít i českou stopu. Jeho syn Henry se oženil s Marií Roche, vnučkou českého židovského skladatele a klavírního virtuósa Ignaze Moschelese.

Zdroje

• Charles Dickens – Wikipedie
• Životopis Charles Dickens | Databáze knih
• Děti Charlese a Catherine Dickensových, 1838–52: Dcery domova, synové impéria
• Dickens family - Wikipedia
• Henry Fielding Dickens - Wikipedia
• Harry Lloyd - Biography - IMDb
• Charles Dickens' Birthplace Museum
• Gad's Hill Place | Charles Dickens House | Gravesend Road, Higham, Rochester, UK
• Welcome to 48 Doughty Street, the London home of Charles Dickens – Charles Dickens Museum
• Ordnance Terrace | Ordnance Terrace | Rada Medway